Učitel začne vyprávět příběh inspirovaný článkem v novinách, obrázkem, dětským vyprávěním, nebo pouhým slovem. Samotný příběh si vymýšlí, reaguje na to, co se zrovna ve skupině děje, s čím přichází do hry děti.
Vyprávění střídá s volnou hrou dětí na dané téma (související s příběhem). Např. nechá zahrát několik scének na další variaci příběhu. Poté vybere tu, která nese největší příběhový potenciál a na jejím základě pokračuje ve vyprávění.
Využívá následující metody:
Scénka
Živý obraz (sochy), socha s vypravěčem, mluvící socha...
Vnitřní monolog jednoho dítěte – dítě říká, co mu běží hlavou
Vnitřní monolog zprostředkovaný – jedno dítě je uprostřed, ostatní říkají, co mu může běžet hlavou
Učitel v roli (učitel hraje hlavní postavu, děti jsou v hromadné roli – zvířata v lese, lidi na trhu...)
Živý stoj