Žába
Jednoho večera se všichni přátelé z lesa a polí sešli a přemýšleli, proč potokem neteče voda. Šli k prameni a zjistili, že na prameni sedí žába. Odešli trochu stranou, aby se poradili co dělat.
Mezitím si žába pomyslela: Teď se mě zeptají, co budu chtít za to, že si odsednu z pramene. Já nebudu chtít nic. Oni mi pak budou vděční a když uvidí, že jsem v podstatě velmi přátelská, nezištná a celkově sympatická žába, začnou se se mnou přátelit.
Ale že se všichni přátelé již odedávna štítili na jakoukoliv žábu jenom podívat, natož s ní hovořit, šli raději hledat jiný potok.
Žába II.
Žába byla z celé události nešťastná, ale rozhodla se, že si přátelství u zvířátek vydobije. Zasedla tedy pramen u druhého potoka. Netrvalo dlouho a obejvila se zvířátka. Všichni byli na žábu velice rozezleni. Žába se celá třásla vzrušením a čekala na osudovou otázku. Divoká svině, která už měla velkou žízeň, žábu i přes velký odpor sežrala a voda začala téct. Ostatní zvířátka divoké svini úpřimně poděkovali.